Půstování, nebo “hladovění” pro zdraví?

Tento příspěvek sice není tak úplně o výživovém směru. Týká se ale přístupu ke stravě, proto jsem se rozhodla zařadit jej sem.

Zatímco v minulosti byla pro většinu obyvatel planety Země přirozené, že období nadbytku potravin střídaly období  uskomnění se, moderní člověk západního světa je zvyklý na takřka stejný přísun potravin po celý rok.

Proč tedy uvažovat u půstech nebo hladovění?

  1. Je to návrat k přirozenosti, z hlediska časování i z hlediska skladby potravy.

Dřív byla hojnost potravy, když tato možnost přirozeně “uzrála” , třeba byla bohatá úroda nebo zabijačka. Tedy lidé byli zvyklí konzumovat sezónní potraviny, byt krátkodobě ve větších dávkách.

Právě v tom se skrývá tajemství, proč v minulosti byl výskyt “civilizačních” nemocí oproti dnešní moderní době minimální. Zkrátka se nejedlo maso, tučné nebo velmi sladké věci pořád.

Samozřejmě se přírodní cykly provazovaly také s náboženskými zvyky, jako půsty před Vánoci nebo Velikonoci.

2. Hlad jako zkušenost

Po zkušenosti z válečných a poválečných let 20. století máme hlad asociovaný s něčím silně negativním. Spousta lidí si dokonce prožila hlad jako traumatickou zkušenost.

Možná vás tedy napadá, proč bychom v dobách blahobytu chtěli dobrovolně hladovět?

Jenže přiměřený stav hladu znamená pro tělo svým způsobem odpočinek (a to nejen pro trávicí soustavu).

Už jen prostá zkušenost hladu dnes chybí mnohým dětem i dospělým. Jak jinak, než skrze zkušenost ale poznat pravdivost přísloví “hlad je nejlepší kuchař” nebo “sytý hladovému nevěří”?

V tomto směru je zkušenost nepřenosná. A právě ze zkušenosti roste moudrost. Opravdu se chceme dobrovolně o nové zkušenosti ochudit?  

3. Zdravotní přínosy

Samozřejmě nejsilnějším motorem je naše motivace nevrácení nebo udržení si zdraví – a to fyzického, duševního i duchovního.

Není hlad jako hlad

Než se pustíme do vysvětlování samotných přínosů pro tělo i duši, musíme si ujasnit dvě rozdílné situace. Když nadšený člověk zagooglí, vypadne na něj hromada odkazů – a jak to tak bývá, všechny slibují ty nejlepší výsledky..

Buď můžeme omezit náš přísun některých / většiny potravin, potom držíme půst.

Držením půstu směřujeme ke konkrétnímu cíly:

  • bud´ k cíli duchovnímu – jedná se o půsty často omezující např. maso

Jsou často praktikované v náboženských tradicích. Nejen, že náš čin “omezení se ve stravě” je vyjádřením dobrovolného směřování k “vyššímu” smyslu, ale také samotné vynechání živočišných produktů zbystřuje koncentraci člověka k jemnějším úrovním vnímání.

Právě proto podobné zásady drží i některé další duchovní nebo terapeutické směry v obdobích, kdy je zapotřebí zvýšené koncentrace a vnímavosti k jemným duchovním úrovním.

  • nebo k cíli detoxikačnímu

Jsou směry, které se omezením běžné stravy snaží dosáhnout cíle “očisty organizmu”.

Myšlenka je jistě chvályhodná, způsobů provedení je spousta..

Patří sem všechny půsty na šťávách, všechny půsty, které doporučují určitý energetický příjem (byť minimální) a samozřejmě také všechny “přípravky pro půst”.

Tento způsob půstu umožňuje především lehký odpočinek trávicí soustavě. Tím, že organizmus není nucen vynakládat velké úsilí na trávení těžké potravy, jsou zintenzivněny očistné procesy v těle.

Protože ale dochází k nepřerušenému příjmu potravy, nemůže organizmus přepnout na tzv. endogenní výživu, která má právě potenciál sebeléčení.

Nebo omezíme příjem VŠECH potravin, a potom se jedná o hladovění pro zdraví.

Jde o postupy s dlouhou  tradicí, třeba v ruských zemích se jím celý život zabýval Gennadij Malachov. A nejen tam, postupy “absolutního” půstu po určitou dobu zná většina domorodých kultur…

O absolutním půstu, tedy o hladovění pro zdraví

Jak to funguje? Ano, člověk opravdu nejí a nepije nic, než čistou vodu…

..ale pojďme od začátku…

Samozřejmě pro takový krok je třeba určité přípravy..

Doporučuje se jeden nebo více dní před započetím půstu maximálně odlehčit jídelníček, tedy vyhnout se v jídelníčku všemu tučnému, těžkému nebo s vysokým obsahem vlákniny… Dobrý způsobem přechodu je konzumace čistých rostlinných šťáv.

V první den Hladovění bychom měli do procesu vstoupit pokud možno co nejméně zatíženi..

Jako první je na místě provést prvotní očistu trávicího traktu, ideálně silně projímavou minerální vodou (to je na místě proto, že v dalších hodinách a dnech nebudeme do těla přivádět žádné další potraviny, které by dále stimulovaly trávicí procesy; proto se zpomaluje střevní pasáž a obsah ve střevě může mít tendenci se rozkládat na toxické látky; ty se ze střeva samozřejmě mohou vstřebávat dále do těla a mít na svědomí  např. bolest hlavy nebo pocity nevolnosti).

A co se tedy děje dál?

První den Hladovění bývá “divný”. Ve vlnách přicházejí pocity hladu, které ale rychle odeznívají. Při překonání takové vlny přichází pocit  ulehčení..

Je velmi vhodné na první den naplánovat lehkou aktivitu (spíše mentálního charakteru), která odvede pozornost od soustředění se na pocity hladu v těle, prostě pomůže uvolnit se.

Z vlastní zkušenosti doporučuji naplánovat si začátek Hladovění na den, kdy se od nás nevyžaduje striktní pozornost, nebo aktivita, např. na začátek víkendu.

Druhý a třetí den tělo stále očekává přísun potravy, tedy tvoří trávicí šťávy. Právě proto bývá potřeba další očista trávicího ústrojí. (Často to poznáte podle toho, že přichází bolest hlavy, která naznačuje právě dysbalanci v trávicím traktu). Očista se provádí opět projímavou minerální vodou, nebo pomocí klystýru.

Mezi třetím a čtvrtým dnem tělo “přepíná” na tzv. endogenní výživu.

Tělo si uvědomuje, že nedostává živiny zvenku, proto tlumí sekreci trávicích šťáv. Přepíná do hledání zdrojů a zásob uvnitř těla dle principu: Jako první tráví nepotřebné tkáně… Tedy nejprve je spalována zásobní energie glykogenu ve svalech a játrech, dále energie z tukové tkáně a potom tkáně, které nejsou využívané..

Právě tyto tkáně začíná tělo trávit po překonání cca pátého až sedmého dne – jde o všechny tkáně, kde probíhají patologické procesy, záněty, tkáně zjizvěné atd.

A právě proto je třeba po celou dobu Hladovění dbát na přiměřenou aktivitu, aby nedocházelo k odbourávání svalové tkáně. Ideální jsou delší lehké vycházky do přírody.

Po celou dobu mezi sedmým a cca dvacátým prvním dnem se člověk většinou cítí plný sil (až na menší svalovou výdrž) a také se většinou snižuje potřeba spánku.

Zhruba od třetího dne si můžete všimnout i lehké změny pozornosti – člověk bývá v lehce euforické, příjemné, odlehčené náladě. Já osobně jsem pociťovala velmi dobrou schopnost koncentrace na přítomný okamžik a dobré rozlišování důležitosti záležitostí. A také zmizely všechny pocity hněvu nebo rozladění – opravdu, je to stav, kdy člověka nic nerozhází.

Je to opravdu stav, kdy se člověk “povznáší”. Pozornost přirozeně směřuje spíše na usebrání a komunikaci do duchovních rovin.

Na co dát při Hladovění pozor

  • pocit hladu v prvních dnech (který docela rychle ustupuje)
  • pocit lehké slabosti, nebo spíš menší svalové síly (přechodně)
  • snížená výdrž
  • snížením příjmu potravy dochází v těle k přechodné horší regulaci tepla, resp. k větší zimomřivosti, hladovění pro zdraví je také proto záležitost vhodná spíše na teplé roční období
  • zásadní je, jak si nastavíme režim, hlavně kolik pozornosti a kdy potřebujeme
  • hladovění vždy ukončujeme na základě vlastního pocitu, samozřejmě se navracíme k běžné stravě po malých krůčcích, ideálně přes tekutou stravu (rostlinné šťávy) k dalším lehčím pokrmům, tato přechodová doba by měla být dlouhá jako cca poloviny hladovění
  • V případě, že by chtěl kúru vyzkoušet člověk chronicky nemocný nebo užívající léky, je samozřejmě na místě konzultace s odborným terapeutem (průvodcem) a také dohled ošetřujícího lékaře.

Při Hladovění je třeba dbát na to, že striktně nepřijímáme nic, co by aktivovalo trávicí procesy, tedy nic s kalorickou hodnotou.

Na hraně jsou neslazené čaje, ale i těm je lépe se vyhnout. Nekonzumujeme nic kromě čisté vody a projímavých minerálních vod.

(V případě, že tělu dodáváme byť minimální kalorickou hodnotu, nedojde k přepnutí do režimu endogenní stravy – a nejen že nedochází k léčebnému efektu, ale tělo hladoví – ve smyslu strádá; proto všechny půsty s kalorickým příjmem by měly být jasně omezeny na několik dní nepřesahující možnosti energetických zásob těla.)

Udává se, že přiměřeně dlouhá kůra dokáže natolik zaktivovat sebeobnovné procesy v těle, že může dojít k uzdravení celé řady chronických nemocí. Pro více informací doporučuji prostudovat originální Malachovo dílo.

Samozřejmě lze praktikovat kratší kůry v pravidelných intervalech pro udržování zdraví.

Sledujte nás:
Lenka Sobková
Lenka Sobková
Jsem farmceutka, zabývající se přirozenými způsoby léčby a prevence. Ráda řeším potíže od jejich samotné příčiny.

Líbí se vám tato stránka? Sdílejte ji s přáteli :)